Mendel zažil řadu selhání i neúspěchů, přesto se nikdy nevzdal
Mendel ve svém životě rozhodně neměl na růžích ustláno. K tomu, aby se stal zakladatelem genetiky totiž vedla poměrně dlouhá a strastiplná cesta. Na úplném počátku byla mladická touha stát se učitelem. Ani tento sen se však po dlouhou dobu nezdál příliš dosažitelný a Mendel i přes dobré studijní výsledky u zkoušek často, zřejmě kvůli trémě, pohořel. Nakonec to byly právě ony série neúspěchů a drobných zaškobrtnutí, kterým vděčíme za skutečnost, že je Mendel dnes neodmyslitelnou součástí učebnic biologie po celém světě.
Gregor Johann Mendel pocházel z rodiny zemědělce a s variantou, že by šel na studia, rodiče původně vůbec nepočítali. Mendelovy píle a talentu si však už na základní škole všimli učitelé a poslali jej do škol pro nadané žáky ze sociálně slabých rodin v Lipníku. Další vzdělání však už zahrnovalo i vyšší výdaje. Aby Mendel mohl zůstat na studiích musel mít ve škole nejen skvělé studijní výsledky, ale zároveň si také musel přivydělávat na své živobytí. To se podepsalo na jeho psychice, která ho pak několikrát během vypjatých situací pořádně potrápila.
Mendel byl žákem s nadprůměrným prospěchem, a proto byl později přijat na gymnázium v Opavě. Rodina se však musela ještě více uskromnit, čehož si byl Mendel vědom, proto začal jako formu přivýdělku doučovat své spolužáky. Po čtyřech letech na gymnáziu na něj však dolehlo velké psychické vypětí způsobené vážným zraněním otce, nejistoty z budoucnosti, nedostatku financí i jídla. To vedlo k tomu, že se mladý student psychicky zhroutil a odjel předčasně před koncem školního roku domů. Bylo mu však umožněno ve studiu pokračovat a pilnému studentovi se ho podařilo završit s vynikajícími výsledky.
Náročné období v Olomouci
Po studiích v Opavě se Mendel mohl stát učitelem na základní škole, k tomu mu však chyběly potřebné kontakty na vedení škol a také jej již v této době začaly více lákat přírodní vědy. Aby je však mohl na gymnáziu vyučovat, musel nejprve absolvovat několik semestrů na univerzitě.
Po konzultaci s rodinou a učiteli se Mendel přihlásil na studia na Filozofickém institutu v Olomouci. Tam však Mendel nastupoval s obavami. Školné mu sice bylo prominuto, ale peníze od rodiny mu vystačily pouze na skromný nájem, na další obživu si už musel vydělat sám. K jeho nemilému překvapení však v Olomouci nebylo možné bez kontaktů a přátel sehnat studenty na doučování, tak jak tomu bylo v Opavě. Navíc mladý Mendel v té době ještě neuměl příliš dobře česky, a tak mu do karet nehrálo ano to, že většina obyvatel Olomouce tehdy hovořila právě tímto jazykem. Začal proto strádat a bál se, že studia nedokončí a rodinu zklame. V prvním semestru sice absolvoval úspěšně zkoušky z matematiky a latiny, zbytek ale nedokončil a kvůli psychickému vyčerpání se vrátil do rodných Hynčic.
Důležitá nabídka z brněnského opatství
Mendel se ale rozhodl, že se i přes počáteční obtíže nevzdá a byl odhodlaný se ke studiu vrátit. Na univerzitu se pak ale vrátil jako repetent a musel tedy začít platit školné. S tím mu vyšla vstříc jeho mladší sestra Teresie, která se vzdala svého věna. Díky tomu, že svým učitelům prokázal odhodlání a píli dále studovat, měl individuálnější přístup při načasování zkoušek. V dalším ročníku studia se seznámil s profesorem Friedrichem Franzem. Právě tento učitel byl opatem Cyrilem Nappem pověřen, aby vybral jednoho šikovného studenta, kterého by přijali do augustiniánského řádu. Oním studentem, který Franze zaujal, se stal nakonec právě Johann Mendel. Je lehkou ironií osudu, že právě díky prodloužení studia o rok, se k Mendelovi tato nabídka vůbec dostala. Kdyby studium ukončil v řádném termínu, jeho život by se zajisté vydal zcela jiným směrem.
Mendela zcela vyčerpala práci v nemocnici
Po dokončení studií v Olomouci se tedy v roce 1843 stal Mendel novicem řádu Augustiniánů a přijal křestní jméno Gregor. Poté se věnoval studiu na Teologické fakultě a mimo jiné také navštěvoval doplňkové přednášky o zemědělství. Po dokončení studií byly v roce 1848 Mendelovi přiděleny pastorální práce. Ty zahrnovaly i návštěvy umírajících v nemocnici svaté Anny na Pekařské ulici. Mendel však tuto práci špatně snášel a koncem téhož roku se zcela zhroutil. Vážnost tohoto stavu ilustruje například skutečnost, že opat Napp najal ošetřovatelku, aby se o Mendela starala 24 hodin denně
Přírodní vědy Mendela u zkoušek potopily
Poté mu opat Napp pomohl zařídit místo učitele na gymnáziu ve Znojmě, kam Mendel s radostí odjel a učil zde zejména jazyky a matematiku. S Mendelovou výukou byli spokojeni nejen žáci, ale i vedení, a tak ředitel školy Mendelovi doporučil, aby ve Vídni složil učitelskou zkoušku. Bez ní by totiž i přes své učitelské vlohy nemohl ve Znojmě učit trvale. Mendel si jako předměty pro zkoušky zvolil fyziku a přírodní vědy, ale právě z druhého předmětu nakonec pohořel a zkoušku tak nesložil.
Dnes se lze spíše jen domnívat, zda to bylo vinou velké trémy a strachu ze ztráty místa učitele. Co ale bylo jisté, je skutečnost, že se Mendelovi za celou dobu školní docházky a studií nedostalo systematického vzdělání z přírodních věd. Mendel se sice musel s pozicí učitele ve Znojmě rozloučit, opat Napp ale souhlasil s tím, aby se Mendel odjel dovzdělat na univerzitu do Vídně.
Studia ve Vídni
Mendel tedy v dalším roce nastoupil na studia do Vídně, a právě zde „přičichl“ k základům kombinatoriky, které později využil při plánování a vyhodnocování svých pokusů s křížením rostlin. Právě propojení matematiky a přírodních věd, kterého Mendel později využíval, činilo jeho myšlení a práce přelomovými.
Mendel nakonec po čtyřech semestrech v roce 1853 studium dokončil, ale složení učitelských zkoušek před komisí záměrně odkládal. Lze předpokládat, že se připravoval na výzkum, který by byl součástí disertační práce. Složení doktorátu by mu totiž automaticky udělilo povolení vyučovat na gymnáziu.
Osud ale přihrál Mendelovi do cesty jinou příležitost, které se rozhodl využít. Tou bylo otevření nové vyšší reálky v Brně, kde se za něj zaručili a přijali jej i bez nutného učitelského vzdělání. Mendel byl učitelem velmi oblíbeným a inspiroval se přístupem Jana Amose Komenského. Učitelství se věnoval až do svého zvolení opatem v roce 1868. Souběžně se také věnoval pokusům s křížením rostlin nebo například meteorologii.
V roce 1865 pak ve dvou přednáškách představil základy principů dědičnosti. Uznání v této oblasti se Mendel za svého života nikdy nedočkal. Jen těžkou by asi sám uvěřil, že jednou jeho jméno bude stát v učebnicích biologie napříč kontinenty a nesmazatelně se tak zapíše nejen do české historie. Ale stejně tak jako se mu nakonec povedlo stát se učitelem i bez složení zkoušek před obávanou komisí, podařilo se mu i bez tehdejšího uznání odborné veřejnosti, aby se zapsal do světových dějin jako významný vědec a otec genetiky.
Zdroj náhledové fotografie: Gregor Johann Mendel, grafika, nedatováno, Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity, vlastník díla Augustiniánský klášter ve Starém Brně
